Jednou jeden starý ráček
Vyprávěl mi pohádku
O tom, že se mají prima
Ti, co chodí pozpátku
Nám už je to dávno jasné
Bez račího bádání
Že tomu, kdo nikam míří
K ničemu je couvání

Přidala se mladá zmije
Bydlí dole v přízemí
Nejlíp se prý vede tomu
Kdo se plazí po zemi
Však ten, kdo rád by došel k cíli
A nesnáší podrazy
Ať radši nosí hlavu vzhůru
Před nikým se neplazí

Kdopak to ví, kdopak to ví
V kterém koutku toho nebíčka
Kdopak to ví, kdopak to ví
Tiše bliká naše šťastná hvězdička

Šedý vrabec v bytě dodal
Že jen díky poskokům
Od rána až do večera
Je mu stále do skoku
Poskoky, jak dobře víme
Milují jen vrabčáci
Ostatní mají z nich bžundu
Čili legraci

Kdopak to ví, kdopak to ví
V kterém koutku toho nebíčka
Kdopak to ví, kdopak to ví
Tiše bliká naše šťastná hvězdička

Kdopak to ví, kdopak to ví
V kterém koutku toho nebíčka
Kdopak to ví, kdopak to ví
Tiše září naše šťastná hvězdička

Kdopak to ví, kdopak to ví