Nananananánánána...

Když jsem se učila pády, pády mě neměly rády
Běda mi, běda, přeběda
Kdepak je děda Vševěda?
Z pohádek královští rádci nepřišli poradit zrádci
Ani babky kořenářky nevyslyšely mé nářky
Alespoň mluvící had mohl by radu mi dát
Zdá se však, že mně jí nedá
Běda mi, přeběda, běda
Že pádů je sedm i moula ví, vtloukala jsem si do hlavy
Šprtala jsem se děsně, nevím, kolik hodin už přesně

Když jsem se učila pády, pády mě neměly rády
Odložila jsem tedy pohádky a dala se s pády do hádky

Nananananánánána...

Od učebnice jsem odpadla, poněkud mírně povadlá
Jako by to bylo málo, v noci se mi o pádech zdálo
Ve škole ovšem druhý den, né, to už nebyl žádný sen
Mohli jste se zeptat na každý pád
Já byla ta nejchytřejší ze všech Dád

Nananananánánána...

Mohli jste se zeptat na každý pád
Já byla ta nejchytřejší ze všech Dád